Ruština Praha

Rozhovor s Irinou Bašmakovou

O cestách současné ruské literatury

Čeští rusisté měli možnost v Hubálově u Mnichova Hradiště zúčastnit se začátkem srpna jazykových seminářů Jeleny Celunovové a také přednášek Iriny Bašmakovové o současné ruské literatuře. Pedagogické centrum Střední Čechy tu totiž pořádalo metodický seminář. A protože u nás jsou informace o soudobé literatuře v Rusku těžko dostupné a publikace v češtině na toto téma téměř neexistují, bylo pro většinu přítomných přínosné vyslechnout si zasvěcené povídání například o autorech nové vlny (tzv. "jiné prózy") Michailu Kurajevovi, Ludmile Petruševské, Taťjaně Tolsté, o záhadném představiteli ruské postmoderny Viktoru Pelevinovi a o příchodu významných žen-autorek na literární scénu - řeč byla například o Ludmile Ulické či Irině Grekovové. (Vybral jsem jen některá jména a pojmy, která z úst lektorky Iriny Arkadjevny zazněla.) Mezi přednáškami zbyl filoložce Irině Bašmakovové také čas na krátký rozhovor.
Irina Arkadjevna Bašmakovová působí už více než tři roky jako lektorka v Ruském středisku vědy a kultury při Velvyslanectví Ruské federace v Praze. V Rusku vystudovala hudební školu a filologií se začala zabývat na Pedagogické univerzitě v Sankt-Petěrburgu. Studia dokončila na prestižní filologické fakultě v Alma-Atě.

Ruská literatura od 80. let 20. století až po dnešek není českému čtenáři tak známá jako próza a poezie předcházejících období. Mohla byste nám říci, jakou cestou se ruská literatura dnes ubírá?

Ruská literatura má dnes několik cest. Zejména někteří ruští spisovatelé pokračují v tradici ruské klasické literatury, jiní autoři jsou zase dokonalými "novátory", co se týká hry se slovem a struktury textu. Například současná známá autorka Taťjana Tolstaja, která má svůj zvláštní styl, podobný i nepodobný tomu, co už dříve bylo v literatuře. Ve svém posledním románu se zamýšlí nad tím, že každý by měl znát prameny. Kdo neví, z čeho vzešla naše literatura, nemůže ji sám dobře číst ani psát. Mezi známé osobnosti patří také "skandální" spisovatel Vladimir Sorokin, mistr slova a stylu. Jedni ho velmi kritizují, druzí mu naslouchají. Říká se, že člověku, který si přečte jeho texty, ve kterých napodobuje styl Gogola nebo Turgeněva, se zachce přečíst i starší knihy. Možná i mládež mohou jeho díla podnítit k tomu, aby se vrátila ke knihám svých rodičů a prarodičů.

Který ze směrů na současné literární scéně Ruska vám osobně je nejvíce blízký?

Mé sympatie mají stále spisovatelé tzv.nové vlny. Přiznám se, že nemám blízký vztah k tvorbě postmodernistů, jejich tvorba mě neoslovuje. Nemám ráda hrubost a vulgární výrazy v literatuře. Někdo na vydávání takových děl vydělává peníze a vím, že jsou lidé, které to upoutá. Já jsem vyrůstala na dílech Puškina, Turgeněva, Čechova, také proto je pro mě nová vlna zajímavá. Samozřejmě, zabývám se i jinou prózou, v každém směru může člověk pro sebe najít něco objevného.

Mohla byste pro čtenáře, který nezná "novou vlnu", představit tento směr. Čím je zvláštní, jak se odlišuje od jiných skupin tvůrců, co je pro něj typické?

Představitelé nové vlny jsou především mistři slova, talentovaní lidé. Píší velmi prostě, ale nemám na mysli "prostotu", která se nám jeví jako jednoduchá. Jestliže člověk po přečtení díla začne vnímat jeho skryté proudy, posléze začne chápat i to, co mu chtěl auto říci. Spisovatelé často nechávají svá díla nedokončená a čtenář si musí leccos domýšlet a docítit. Vždy mě potěší a udiví čistota slov a myšlenek autorů nové vlny. Takovou prostotu může vystihnout jenom talentovaný člověk.

Jaká témata se objevují v nové ruské beletrii? Jaké problémy a otázky přitahují autory?

To je zajímavá otázka. Během perestrojky a po ní, když byly zrušeny veškeré zákazy, se spisovatelé snažili odkrýt pro čtenáře vše, o čem se dříve nemohlo mluvit. Přitom autoři také nezapomínají na zobrazování duševního stavu člověka, stále více se projevuje láska k duši člověka, k jeho citům a náladám. U mistrů slova se z mého pohledu méně projevuje určitá křiklavost.

V Čechách jste už nějaký čas a jako filolog jistě znáte i naši literaturu. Kteří autoři vás zaujali?

Mám velmi ráda Milana Kunderu, jeho knihy jsem četla ještě v Kazachstáně. Měla jsem sice možnost číst jeho romány a vidět například film Nesnesitelná lehkost bytí, ale úplně jiný dojem jsem měla, když jsem se v Čechách sama mohla projít po těch místech a představit si, jak se odehrálo to, co jeho hrdinové prožívali. To se nedá s ničím srovnat. Vše jsem mohla znovu vidět očima autora a hrdinů. Nebo například Vladislav Vančura, autor s velmi složitým jazykem. Tak skvěle vylíčil Čertovku, Kampu nebo Vltavu, že když chodím po Praze, tak se mi to, co napsal podle stránek jeho knihy doslova objevuje před očima. Úžasné! Vždy mě též velmi oslovovala poezie Jaroslava Vrchlického. Přečetla jsem také některé české pohádky, Babičku Boženy Němcové a Nezvalovu Manon Lescaut.

Časopis Scéna, Jan Zítka,12.8.2004

Zpět na reference.